Sebart 50E
V březnu roku 2014 jsme pořídili v té době posledního akrobata z „vývojové“ řady od firmy Sebart.it – model Sebart 50E. Původně jsme v modelu létali baterie Turnigy, které však nedokázaly dodat dostatečný proud. Baterie byly nové a s vrtulí 15/8 byl proud maximálně 37 A. Proto jsme pořídili aku od firmy Thunderpower a proud se zvýšil na 42 A.
Technické údaje | |
---|---|
Rozpětí | 1540 mm |
Délka | 1470 mm |
Reálná letová hmotnost | 2850 g |
Komponenty | |
---|---|
Motor | AXI 4120/20(V1) |
Regulátor | 75A Castle lite |
Serva | 4x HS-5245 |
Akumulátor | 6S 3300mAh 25C ThunderPower |
Vrtule | 16/7 Xoar |
Letové vlastnosti:
Když jsem s modelem letěl poprvé, tak mě doslova nadchnul. Vše jsem předem dosubtrimoval do roviny a nebylo potřeba prakticky vůbec trimovat. Byl jsem nadšený z toho, jak letadlo drží směr, jak v dlouhých výkrutech není potřeba dávat moc směrovky ani výškovky. Na zádech nebylo potřeba tolik odtlačovat, letadlo letělo rovně naprosto samo. Všechno bylo v lajně prakticky bez korekcí. Tento pocit byl dán zejména tím, že jsem před Sebartkou více létal prakticky jen s 3D modely z EPP s velikostí okolo 1 metru a hmotností 400-500 g. Měl jsem také model Twist 40 (nejdříve na 7,5 ccm žhavík, poté na elektropohon), který měl rozpětí lehce přes 1200 mm a hmotnost asi 2,4 kg. U něho nás pořád trápily nějaké technické problémy, takže jsem s ním létal opravdu jen zřídka.
Postupem času, jak jsem se více se Sebartkou sžíval, jsem začal přicházet jak na její opravdové přednosti, tak i na stinné stránky tohoto modelu.
- Mix směrovka-výškovka: První věcí, na kterou vás upozorní už výrobce v manuálu, je, že se má nastavit mix výškovky do směrovky. Jinými slovy, když taháte za směrovku (jedno do jakého směru), tak se vám lehce přitáhne výškovka. Je to kompenzace toho, že letadlo „chodí“ v nožovém letu za podvozkem. Tedy když letíte nožový let (a neměli byste aktivovaný právě mix směrovka-výškovka), tak se vám letadlo stále stáčí za podvozkem a vy místo rovného nožového letu v lajně letíte nože do kruhu (s velkým poloměrem). Mix mám na letadle od začátku, ale neměl jsem ho dostatečný, takže jsem stejně část kompenzoval ručně přitažením výškovky. Nedávno jsem si s jeho nastavením pohrál a momentálně jsem výchylku vyladil na výbornou, takže už není potřeba žádné korekce VOP.
- Pomalý Harrier: Harrier je asi nejvíce problémová figura pro Sebartku (z těch prvků, které dokážu zalétat). Letadlo se do figury špatně uvádí, a když už nastavíte požadovaný úhel a otáčky motoru, tak se model postupně rozkývává zleva doprava. Částečně se to dá kompenzovat křidélky a výškovkou, ale setrvačnost kyvů je obrovská a ustálení do normálního Harrieru s velkým úhlem náběhu je prakticky nemožné. Lze to pozorovat i na videích na youtube (7:20-8:00), kde je vidět, že se letadlo pořád kýve kolem podélné osy – zejména na začátku úseku videa a pak kolem času 7:40. Vypadá to, že se tomuto problému dá částečně vyhnout, a to Harrierem na zádech – viz stejné video před časem 7:20. Tuto možnost jsem však ještě nestihl dostatečně otestovat, takže nevím, jestli to je na zádech lepší než normálně.
- Vis: Oproti halovým letadlům, která visí prakticky sama, a EPP akrobatům se Sebartce do visu moc nechce. Je potřeba při náletu do visu rychle podstrčit ocas pod letadlo, aby se člověk co nejvíce vyhnul Harrieru. Nejlepší je podstrčení ocasu trochu přehnat tak, aby model visel „lehce na zádech“. Pak už je vis vcelku klidný. Samozřejmě doporučuji pulzovat motorem, protože jsou pak plochy více ofukovány a model lépe reaguje na křidélka. To oceníte nejen při „kontra křidélkách“, kdy nechcete, aby se vám model točil ale naopak udržel v dané pozici, ale i při plných levých křidélkách, kdy se letadlo otáčí a díky většímu ofukování se otáčí rychleji. Také je důležité si uvědomit, že při větším úhlu odchýlení od ideální svislé polohy visu jde model (díky své hmotnosti a setrvačnosti) hůř vracet do ideální polohy. Zejména je pak problém, pokud vám model „padá po křídle“ a výchylka směrovky nestačí na přetlačení letadla zpátky do visu.
- Dlouhé, pomalé výkruty: Jak už jsem psal výše, tento prvek jde Sebartce úplně sám. Prakticky na jakékoli (ne úplně minimální) rychlosti se letadlo chová excelentně. Nejsou nutné žádné velké výchylky směrovky a výškovky.
- Knife edge spin – nožová vývrtka: Do nožové vývrtky nalétávám prakticky vždy z nožového letu ve větší výšce a s polovinou plynu. Pak už jen odtlačím výškovku a lehce vychýlím křidélka, aby měla vývrtka sestupný charakter a letadlo se neplacatilo na místě. Dám plný plyn a držím kniply ve stejné poloze až do ukončení obratu. Celé letadlo rezonuje a napoprvé vás to až zarazí, zda to ten model vůbec vydrží. Po pár letech si na to zvyknete a zjistíte, že v pevnosti není žádný problém. Samozřejmě se dá tento prvek letět i s minimem plynu nebo s plynem úplně staženým. Všechny tyto možnosti zalétá Sebartka velmi dobře, nejsou obtížné na pilotáž a vypadají velice efektně. Je to tedy další prvek, za který můžu model jedině pochválit.
- Nožový let do kruhu (na velkém poloměru): V této figuře letadlo výborně sedí, nemá tendenci z nožáku nějak vybíhat. Vše uregulujete lehce motorem, popřípadě malou výchylkou výškovky či směrovky.
Závěr: Celkově musím říct, že je Sebart povedené letadlo. Zejména létání klasické akrobacie je s ním radost. Vývrtky, kubánské osmy, let na zádech, dlouhé výkruty, nožové lety atd., s ničím není sebemenší problém. Velmi dobře si model vede i v autorotačních prvcích, kde díky své vyšší hmotnosti, velkému výkonu na motoru a velkým výchylkám dobře reaguje a energii vytrácí úměrně rychle. Škoda tedy jen pomalých letů s velkým úhlem náběhu, které by chtěly od výrobce ještě doladit. Potom by se ze Sebartky stalo opravdu zajímavé letadlo za velmi slušnou cenu.
Test vrtulí:
- VOX 15/8 (33,0 g) – Nakonec nejlepší vrtule, kterou jsem na Sebartce dlouhou dobu létal. Oproti XOAR vrtuli je trochu těžší, ale zase je tužší. Má u kořene kulatější náběžku, ale jinak je její tvar (půdorys) totožný. Z testovaných vrtulí má nejlepší projev, a to jak zátahem, rozsahem rychlostí, proudem (špičky po výletu z visu kolmo nahoru okolo 42-45 A), tak i zvukově. Vrtuli dodávala firma PA-models, která však v ČR již nepůsobí. Proto se dnes tato vrtule prakticky nedá jednoduše sehnat.
- XOAR 15/8 (27,0 g) – Podobná jako VOX – totožný tvar (půdorys), lehčí s menší tuhostí. Přesto naprosto výborná vrtule, která je oproti VOXce dostupná ve většině modelářských eshopech.
- APC 15/8 (48,7 g!) – Na to, jak je tato vrtule používaná mezi modeláři, byla pro mě velkým zklamáním. Má hodně zvláštní, „šustivý“ zvuk, velkou hmotnost, menší zátah a model s touto vrtulí dosahuje menší maximální rychlosti. Ve vyšších otáčkách a při větší dopředné rychlosti letadla, tato vrtule ztrácí účinnost.
- Fiala 15/8 (32,8 g) – Hlavní problém této vrtule je, že pan Fiala přepočítává palec 25 mm (nikoliv 25,4 mm), takže je výsledný průměr vrtule o 6 mm menší než u vrtulí stejné velikosti (nehledě na to, že to stejné se asi děje i u stoupání vrtule). Vrtule proto není tak agresivní, proud poklesne a tím pádem nelze z pohonu dostat maximum.
- XOAR 15/10 (35,3 g) – Zkusili jsme také vrtuli s větším stoupáním, to ale vede pouze k větší maximální rychlosti a naopak ke zhoršení účinnosti při akceleraci.
V katalogovém listě tohoto motoru výrobce píše, že může být zatěžován až 50 A po dobu 60 sekund. K této hodnotě jsme se s vrtulí 15/8 neměli šanci ani přiblížit. Navíc po chvíli pátrání na internetu jsme zjistili, že modeláři „přetěžují“ motory AXI naprosto běžně a u větších motorů až o několik palců na průměru. Proto jsme tedy zkusili zvětšit průměr vrtule a trochu zmenšit stoupání, aby skok v zátěži motoru nebyl tak obrovský. Pořídili jsme vrtuli XOAR 16/7, která naprosto vyhovuje našim požadavkům. Ve špičce se proud pohybuje okolo 49 A, což je ideální. S nárůstem průměru se zároveň zvětší ofukovaná plocha, takže je letadlo mnohem živější hlavně na ocasní plochy.
Obecně se dá říci, že velký průměr vrtule je vhodný pro 3D akrobaty, protože zajišťuje větší ofukování ploch a rychlou odezvu plynu – motor rychleji zabere a rozpohybuje letadlo. V neposlední řadě také více brzdí při sestupných obratech s minimálním nebo nulovým plynem. Menší průměr a větší stoupání je vhodné pro makety a letadla, kde preferujete rychlost.
Pozor však, když chcete jednu vrtuli nahradit jinou, která bude motor stejně zatěžovat. Nelze pouze například: snížit stoupání o jeden palec a o stejný kus zvětšit průměr vrtule! Výkon motoru je úměrný čtvrté mocnině průměru vrtule, zatímco stoupání je přímo úměrné výkonu motoru.
Článek byl vytvořen v září 2016. Poslední změna 8.4.2017.