Semestr nabral slušný tempo, takže na psaní článků nebylo moc času. Nicméně už jsou všechny úkoly odevzdány, projekty dodělány a zkouška napsaná. Výsledky zatím nejsou. Všechno je tu písemně a prý jim to tak 2-3 týdny trvá, než se dozvíte jestli jste předmět udělali nebo ne. Pátek, sobota, neděle volno, a od pondělí startuje druhá část prvního semestru. Ten bych mohl mít volnější, ale uvidíme. Níž se útržkovitě pokusím shrnout to nejdůležitější, co se zatím stalo.

Pondělí 10. 9. 2018, pomalu docházíme k turistickému přístřešku na louce nedaleko vysílače Kaknästornet. Vše už je připraveno. Vytáhneme svojí raketu, odměříme objem vody a vlijeme do láhve. Jdeme ke startovacímu zařízení. Fouká trochu proti, zprava. Správně uchytit hrdlo do čelistí, zajistit a nastavit požadovaný úhel. Přichází na řadu lidská síla a Jianyue začíná pumpovat vzduch do rakety. 7 barů přesně. Arthur se ujímá provázku, za který po odpočítání rychle trhne. Lift off! Ve vteřině je kolem místa výstřelu vodní sprcha. Raketa letí směrem na vysílač v dálce. Po pár vteřinách dopadá zpátky na zem a je vidět, jak se celá rozpadne na prvočinitele. Nevadí, aspoň se bude lépe transportovat. Profesor změří pomocí laserového dálkoměru vzdálenost, kterou naše raketa urazila. 142 metrů. Velmi slušný! Zatím nejlepší výsledek ze 4 týmů, které už odstartovali. Dalších 14 je na řadě. Jediná vada na kráse našeho výkonu je to, že jsme neodhadli, že naše raketa poletí tak daleko a tipnuli jsme pouze 60 metrů. Nejlepší výsledek dne byl 167 metrů a my s našimi 142 metry jsme se umístili na 4. místě v nejdelším doletu. Ve správnosti odhadu jsme se umístili na 15. místě, což nám celkově zajistilo 11. pozici.

Projekt na čištění oběžné dráhy jsme dokončili den před deadlinem (termínem dokončení). Námi vymyšlený koncept spočívá v tom, že jedna velká „krabice“ s názvem M.O.M.I. (Multi Orbital Macro-debris Interceptor) bude vynesena pomocí evropské rakety Vega na parkovací dráhu. Odtud se pomocí elektrické propulze přesune na žádanou oběžnou dráhu, kde se nachází první z vybraných vesmírných odpadů, který chceme posbírat. M.O.M.I. v sobě má 6 menších robůtků (RAZZETTOs), které jsou postupně vypouštěny, když je M.O.M.I. v blízkosti jednoho z odpadků. Každý robot zvlášť se naváže na jeden kus a zpomalí ho pomocí raketového motoru. Tím se společně (robot+odpad) dostanou na nižší oběžnou dráhu a po pár letech zaniknou. Podle našich propočtů by tímto způsobem bylo možné uklidit 6 vysloužilých částí raket a umístit je na nižší orbitu do 300 dní, kde by pak do 25 let shořeli v atmosféře.

I v základech letu jsme se měli popasovat s projektem. Jednalo se o studii dálkového letu a návrh možných řešení na zmenšení dopadu na životní prostředí. Řeknu vám, vypadá to hrozivě, když spočítáte, že se na let Stockholm-Bangkok (10 hodin letu) spálí bezmálá 100 tun paliva a přesunete 350 lidí. To znamená, že to má každý cestující na palubě za 280 kg kerosinu. Když k tomu ještě připočtete, že se každý den uskuteční přes 100 000 dopravních letů (víc než má jeden den sekund!), je ten dopad ohromnej.

Hlavní navržené řešení v dlouhodobém horizontu (jak aspoň trochu moderovat počet letů) by mohlo být využití vzducholodí na některých z tras. Jasně, nebudete v Bangkoku za 10 hodin, ale spíš za 3 dny s 1-2 zastávkami mezi. Z tohohle pohledu to nezní jako řešení, ale většina pasažérů na výše zmiňované lince jsou turisti a vyměnit 10 hodin sezení v tubusu za prostornější kajutu a méně hlučný let by stálo za zvážení ne? Obzvlášť, když poletíte níž než letadlo, takže se můžete kochat a cestou se zastavíte na pár hodin třeba v Moskvě. Dalo by se to tedy přirovnat k výletním lodím, kde i cesta je cíl. Já bych letěl hned!

Krátkodobé řešení je asi jediné, zamyslete se vždy, když někam chcete letět, jestli to má celý smysl. Cena letenky není to jediné, co by člověk měl zvažovat, protože jeden let tam a zpátky do Bangkoku můžete klidně vyměnit za 8 000 km v autě (při průměrné spotřebě 8 l/100 km), takže výlet po Evropě autem je z hlediska ekologie úplně někde jinde, navíc když váš pojede víc v jednom autě. 

Ani výlety do vesmíru nemají takový dopad na životní prostředí jako právě dopravní letectví. Třeba na jeden start Falconu 9 se spotřebuje 147 tun kerosinu, to znamená pouze 1,5x víc než jeden zmiňovaný let. V roce 2018 odstartoval Falcon 9 zatím 16x. Teď si asi řikáte, on to studuje a přitom na to nadává. Je to trochu jinak. Z technickýho hlediska mě to fascinuje a je super, že člověk má tu možnost létat a pohybovat se v úplně jiném prostoru, než je mu vlastní tady na zemi. Problém je, jak se k této možnosti stavíme a to, že momentálně je moderní řešit, že spotřebováváme haldy plastů. Ano, plasty jsou reálný problém a není dobře, že k nim přistupujeme tak, jak k nim momentálně přistupujeme, ale stejně jako plasty existuje desítky dalších problémů. Být celý rok zerowaste, ale každý půl rok si vyrazit do Asie nebo Ameriky na dovolenou rozhodně není řešení. 

[Ukázat náhledy]

Takže všeho s mírou! Hawk!